Únava
Únava – je to hrozná věc. Každý z nás to zná. Zavírají se mu oči. Slova vyučující a spolužáků se slévají do jednoho nesrozumitelného hluku. Snažíme se oči mermomocí nechat otevřené a dívat se před sebe. Vymýšlíme, jak se zabavit, abychom udrželi aspoň zbytky své pozornosti. Člověk si snaží psát poznámky, aby si později oživil ospalou hodinu. Zjišťuje, že se mu písmenka pletou a psát nestíhá a ani neví pořádně, co dělá. Vše dělá mechanicky jako robot. Tlačítko automatiky funguje spolehlivě. Člověk se dívá každou chvíli na hodinky a zjišťuje, že se rafička se na nich vůbec nepohnula. Čas se nekonečně vleče a vy už se jen modlíte, kdy to nekonečné utrpení skončí. A rafičky se ne a ne pohnout.
Myšlenky se člověku toulají všude možně. Dala bych si kafe, třeba by mě to vzbudil. Chci jít do postele a spát. Už abych byla doma. Proč to tak dlouho trvá? Vždyť nevím, co mi ta učitelka říká. Proč tu sedím? A následuje mnoho otázek dalších, které člověka napadají.
Snaží se z té letargie probrat a třepe hlavou, mrká a zívá. Vytáhne si lahev s vodou a pije v domnění, že se konečně probere a bude vědět, co se kolem něj děje. Chce vnímat výklad, ale po chvilce zjišťuje, že to nejde a opět upadá do stejné letargie.
Je to takový začarovaný kruh. Vše začíná od začátku. Opět začíná člověk usínat a zase se snaží postupně probrat. Chvíli vnímá, co se kolem něj děje v jasných barvách, ale jen na pár minut. Potom ho oči zradí a víčka, zase padají k zemi a on se je snaží vrátit opět na své místo. Zase kouká na čas a zjišťuje, že ještě mnoho ho zbývá. Myslí na kávu, která by ho povzbudila k dalšímu výkonu – na chodbě je přeci automat. Má se zvednout a odejít ze dveří? Ale to o něco přijde a nebude mít své poznámky celé. Koho poprosí o ty, co mu budou chybět? Má vyrušit souseda vedle? Nebo to přece jen bez té kávy vydrží?
Potom se sveze na židli ještě níž a kouká tupě na obrazovku svého počítače do poznámek, které stejně nedávají smysl. Dále monotónně klepe do klávesnice. Snaží se si zapamatovat, co nejvíce, a přitom očkem pozoruje hodiny v pravém dolním rohu obrazovky.
Takhle ukončí celou hodinu. Čeká na milosrdný konec. Potom co se ostatní zvednou, se zvedá i on a rychle dává věci do své tašky. A jen zběžným ahoj se loučí s kamarády, jen aby už byl ze dveří pryč a uháněl vstříc své budoucnosti a vytouženému odpočinku.
Novyny
(Svetlvts, 8. 8. 2023 14:04)