Komunikace s okolním světem
Komunikace je velmi důležitá pro každého z nás už od mala, protože s její pomocí poznáváme svět, který je kolem nás.
Když jsme byli hodně malí, poznávali jsme svět pomocí doteků a zvuků kolem
nás, tak jsme se poprvé seznámili s prostředím kolem nás a zjišťovali jsme, co se děje.
Později jsme se snažili používat řeč těla spojenou s pokusy o mluvené slovo. Ukazovali jsme na věci, snažili se pojmenovat své nejbližší, nebo napodobovat různé zvuky například motory aut, zvuky zvířat.
Postupně jsme se učili nová slova a jejich význam. Později jsme je dokázali vyslovit a začali je používat. Jednotlivá slova jsme dávali do spojení a vět. Dokázali jsme odpovídat na otázky a sami jsme je kladli druhým, abychom se dozvěděli nové věci a poznatky, ptali jsme se na nová slova, abychom je dokázali sami použít.
Když jsme nastoupili do mateřské školky a setkali se našimi vrstevníky, touha komunikovat ještě vzrostla. Chtěli jsme se dozvědět od našich kamarádů, co dělají, jak se mají, s kým se stýkají, jak to vypadá u nich doma a tím se rozvíjela i naše představivost.
Po pár dalších letech jsme začali chodit do základní školy a zjistili jsme, že se dá komunikovat i psaným slovem, že to co chci říct, mohu vyjádřit i slovy, aniž bych musela otevřít ústa.
Jak čas plynul, tak jsme dokázali svá slova lépe formulovat, lépe a výstižněji. Čím dál míň jsme komunikovali gesty a dokázali je nahradit dalšími slovními výrazy.
Čím jsme starší, tím víc musíme komunikovat s lidmi, například s učiteli, sousedy, později i s úředníky, zaměstnavateli a dalšími lidmi.
Komunikace je důležitá pro všechny lidi, ať jsou mladí nebo staří, ať jsou to děti nebo dospělí. Používají jí všichni bez rozdílů!