Tolerance v životě
Co pro mě znamená tolerance v životě?
Asi to, že druzí mě přijmou takovou jaká jsem a nehledí na moje chyby, ať jsou jakékoliv.
Nehledí na to jakou mám rodinu a přatele, nevadí jim kam chodím, s kým se stýkám. Berou ohledy na to, že něco nedokážu tak dokonale jako oni, nebo jim nevadí, když něco nedovedu vůbec. V takových případech mi ochotně pomohou, poradí a řeknou si, že jim jindy pomohu zase já.
Tolerance je o tom, že by se měli lidé navzájem snést a něměli by se od sebe odhánět. Lidé by měli mezi sebe bez nejmenšího problému přijmout hendikepované, staré lidi, lidi jiné národnosti nebo lidi s HIV...
Každý z těchto lidí má nárok na spokojený život jako každý jiný. A plno lidí jim to neusnadňuje a naopak je diskriminuje. Někteří lidé je litují, ale lítost jim také k ničemu není. Oni právě potřebují tu tolerantnci, která jim pomůže žít normální spokojený život. Ano, asi budou potřebovat určitou pomoc, kterou jim budeme muset dát, ale oni nám za to budou vděční, alespoň většina.
Tito lidé chtějí také chodit do práce, ale budou potřebovat určitou toleranci od zaměsnavatele a ostatnich kolegů. Budou muset mit určité specifické podmínky při kterých budou pracovat.
Proč třeba maminky s dětmi těžko schánějí práci? Z jakého důvodu je nezaměstnají? Protože by musely chodit dříve domů? Protože by pro ně bylo dítě přednější? A co kdyby dítě bylo často nemocné? Kdo s ním bude chodit k doktorovi? - Jsou tohle opravdu důvody někoho nezaměstnat? Zaměstnavatel má často sám děti, ale matku nezaměstná. Proč? - říkají, že to není výhodné.
A co takoví postižení? - jsou pomalejší, neudělají tolik práce. Musejí mít upravené pracoviště a specifické pomůcky. Je to snat důvod je nezaměstnat?
Já si myslím, že to důvod není. Vždyť se člověk má naučit překonávat překážky. Naučit se je řešit. A hlavně je chtít překonat. Kvůli těm lidem, kvůli sobě. Dělat to z vlastního přesvědčení, pro vlastní dobrý pocit.
Nemusí to být zrovna práce, kde nejsou někteří lidé tolerováni. Tolerance je potřeba v každém kolektivu, v každé situaci, která se vyskytne ať už na ulici nebo v autobuse... Dá se uplatnit kdekoliv a kdykoliv. Stačí se jen zamyslet a vžít se do situace toho druhého proti nám. Představit si, jak se cití, co ho asi trápí. Zeptat se, proč asi tohle chce a jaký k tomu má důvod a potom se teprve rozhodnout, jak postupovat dál. Samozřejmě že nikdy nemůžeme vyhovět všem, ale můžeme se pokusit najít co nejschůdnější řešení pro všechny. Vysvětlit sobě i ostatním, proč zrovna jednáme takto a ne jinak. Říct si, jaký k tomu máme důvod. Co nám to přinese a jaké oběti budeme muset přinést my.
Když chceme, aby nám někdo něco dal, musíme něco obětovat také my. Nemůžeme čekat, že když nám někdo něco poskytne, že za to nebude nic chtít. Každý kdo chce něčeho dosáhnout, musí umět přijímat i dávat. Bez toho to nejde a nikdy nešlo. Až se tohle naučíme, budeme mít velkou výhodu proti ostatním – proti těm, co to neumí.
Budeme se dívat na svět jinak a on na nás. Když se změníms my, změní se i naše okolí. Až budeme chtít, aby nás někdo začal tolerovat, musíme začít nejdříve tolerovat my je.
Změňme sebe a lidé kolem nás se také změní. Život je o změnách a kdybychom se neměnilí, tak nejsme tam, kde jsme dnes. Kdyby se lidé báli změn, tak jsme ještě stále jako v pravěku.
Svět se mění. Tak se přispůsobme a změňme se taky. Je úplně jedno v jaké oblasti. To už záleží na nás samotných.