Zastav se a rozhlédni se kolem sebe
Zastavte se a rozhlédněte se kolem sebe, možná vás překvapí, jaké skvosty objevíte. Zjistíte, že každý den chodíte kolem krásy, které jste si nikdy nevšimli pro samí spěch a nedostatek pozornosti.
Je dobré občas zpomalit a uvědomit si, co kolem sebe máme. Důkladně se kouknout na domy, které bezmyšlenkovitě denně míjíme a prohlédnout si jejich detaily. Zejména u historických budov to má smysl. Člověk si najednou všimne sochy, která tam vždy byla, ale očím neviditelná. Všimnete si nádherného kování na starých dveří nebo krásné střešní římsy když zvednete hlavu vzhůru a nebudete pořád koukat před sebe nebo nedej bože pod sebe.
Pokud toto nedokážete sami, tak si vezměte k ruce fotoaparát a zkuste zachytit pomocí obrázků krásy z vašeho okolí. Detaily, které jiní nevidí a kterých si nevšimli.
Samotné vás překvapí, co pěkného jste přehlíželi a vytěsňovali ze svého vědomí a jen zastrkávali hluboko do podvědomí a zapomínali. Zkuste to naopak a zasunout hluboko do své mysli to, co vnímáte každý den a vytáhnout z hloubi to, co je jindy neviditelné.
Bude to nevšední změna, ale člověk musí zpomalit a zklidnit se, aby mohl tyto krásy vnímat. Důležité je nikam nespěchat. Spěch naše smysly oslabuje a nutí je k „tunelovému vidění.“ Nebo-li jdi za svým cílem, ať se děje co se děje, co je mi po okolí a ostatních? Nebuďte sobečtí a začněte se kolem sebe rozhlížet. Uvidíte svět jinýma očima. Ať už jsou to lidé a jejich způsob života a chování nebo krása okolí, která nás obklopuje.
Můžete si tak všimnout i něčeho, co bude pro vás v budoucnu užitkem. Třeba zapadlé malé kavárny, kde potkáte zajímavé lidi a vydechnete si od hektického dne. Nebo krámek s potravinami, který jste dlouho hledali. Člověk tak najde i kus sebe a přitom stačilo tak málo.
Dnešní doba nás nutí pořád někam spěchat a za něčím se hnát, ale proč? Co z toho člověk má? Není lepší aspoň jednou začas zpomalit krok a rozhlédnout se. Rozšířit si tím své obzory o svém okolí a o světě, kde žijeme? Vždyť i tím se člověk učí a mnohdy to vněm zanechá více než čtení nekonečných knih, které člověku kolikrát nemusí dávat smysl a pochopení ho vyčerpá, tak že už na nic jiného nezbyde místo ani čas.
Nechci říci, že knihy jsou špatné. Mám je ráda. Četba mi přináší jistý druh úniku a úlevy. Možná stejně jako mé občasné psaní na blog. Ale myslím si, že je někdy třeba vyjít ven a poznat místo, kde vlastně jsme a nejen tupě zírat před sebe jít za nějakým cílem, který je v nedohlednu. Jít a koukat se před sebe a okolo sebe – vnímat přítomnost a možná i trochu minulost, ale ne rozhodně vzdálenou budoucnost, za kterou se všichni ženeme, ať chceme nebo ne.